Maličkosti, které zlepší den #Storytime

Chtěla bych Vám povědět o tom, co se mi dneska stalo.
A moje poznatky, na které jsem díky tomu přišla.
Tak jdeme na to!

Dnes jsem byla ve městě a v poledne jsem se rozhodla, že si půjdu koupit
k obědu kebab.
Naprosto obyčejná prodejna kebabu, kterou vidíte všude.
Vůbec mě nenapadlo, s jakým úsměvem od tamtud vyjdu.

Když jsem vešla dovnitř, tak tam bylo několik lidí od nějaké církve.
Určitě to byli ještě studenti, mohlo jim být tak 18 let.
Na oblečení měli štítky, a myslím, že tam byla napsaná i jedna z církevních
škol.
Nebyli to Češi.
Jaké byli národnosti nevím, protože na sebe v jejich jazyce promluvili jen
jednou a to jsem ani nestačila pochytit, protože jsem to zrovna nevnímala.
Jména byli anglické/americké, takže byli pravděpodobně odtud.
Stála jsem si to tak ve frontě, když v tom jeden z chlapců se mě zeptal: "Jak se dneska máte?"
Samozřejmě jsem mu odpověděla a zeptala jsem se ho, jak se má on.
Dále následovali otázky, co jsem si dala, řekl mi, co si dal on a co mu chutná.
Nejvíce mě potěšilo, že mluvil česky, ačkoliv Čech nebyl.
Bylo to znát.
A ještě více překvapená jsem byla právě jeho češtinou, protože jsem před tím slyšela mluvit jeho přátele a nevypadalo to, že by česky uměli dávat dohromady věty.
Potom mu dali objednávku, přidal se ke kamarádům, ale i při odchodu se mnou rozloučil a já mu popřála hezký den.

Tohle se mi u nás nikdy nestalo.
Češi se na Vás akorát kysele tváří (neříkám, že všichni!) a to je všechno. 
Některým kdyby jste popřáli jen tak hezký den, nebo se jich zeptali jak se mají, tak by Vás kolikrát měli za blázny.
Když se mě zeptal, jak se dnes mám, tak jsem malý moment byla opravdu zaražená, protože na něco takového opravdu nejsem tady u nás zvyklá.
Zeptal se nenuceně, mile a hlavně bylo znát, že ho to opravdu zajímá.
A moje odpověď zněla: "Dobře," na jinou jsem se nezmohla, ale v tu chvíli jsem se dobře opravdu měla.
Tenhle "malý" čin mi naprosto zlepšil den a donutil mě k úsměvu, k tomu opravdovému úsměvu.
Někdo si možná řekne, že mě chtěl akorát určitým způsobem stáhnout k té jeho víře, ale o té nepadlo ani slovo.
Nevěděla bych to, kdybych si to nepřečetla na štítku, který na sobě měl.

Taková "maličkost" a jak mi dokázala zlepšit den.
Mrzí mě, že třeba Čech, který vycestuje, by tohle neudělal (s největší pravděpodobností).
A když už ano, tak opravdu minimum z nich.
Když jsem odcházela, tak mi i pán od kebabu, který pochází z Turecka, popřál dobrou chuť.
I přes to, že měl vevnitř strašné horko, chvíli se nezastavil, tak se také zmohl na úsměv a popřál tu dobrou chuť.

Jsem strašně ráda, že jsem něco "takového" mohla zažít.
Zahřálo to u srdíčka.
Na světě ještě existují tací lidé, nevymřeli... JUPÍ! ♥

Budu moc ráda, když toto budete sdílet dál ♥

Tak zase brzy!
Tina ♥